Srovnávací mediální studia - slovo závěrem

Od posledního příspěvku uplynula již nějaká doba (dlóóuhá doba). Jak se říká, udělat poslední krok je vždy nejtěžší. S odstupem času ale mohu lépe hodnotit to, jak se změnil můj náhled na některá média i ty, kteří pro ně pracují...

V první řadě konečně chápu, jak se to má s novinkami na zpravodajských webech a jak komplexní je pomyslná síť přebíraných či znovu publikovaných zpráv. I přes to všechno jsou ale nadále mým informačním zdrojem no.1 jen nyní věnuji také pozornost zdrojům a citacím.

Co se týče politických představitelů, nikdy jsem si neuvědomoval, že i tady platí obdoba Parretova pravidla, tedy že 80% občanů, zná jen 20% svých zástupců a že politické strany využívají několik veřejně známých "tváří", jejichž hlavním úkolem je styk s veřejností a médii, zatímco zbytek členů této strany se drží více v ústraní a mimo hlavní pozornost.

V neposlední řadě je také potřeba zmínit seznamy osob, které média hojně využívají, potřebují-li prezentovat názor protistrany či někoho orientujícího se v daném oboru. Avšak jako problém lze vnímat to, že se dlouhodobě jedná pouze o úzký a téměř neměnný spolek elit, který jen těžko dokáže přijít s naprosto objektivním hodnocením medializované události.

Dále si také začínám vážit novinářů, kteří nepoužívají metodu Ctrl+C/Ctrl+V, neboť pokušení to musí být vskutku ohromné.

Noviny číst nezačnu.

Nakonec si říkám, že české televizní zpravodajství v porovnání se světem nevypadá až tak zle, jak jsem si původně myslel. Sledovat televizi mě ale zatím neláká a to ani nejsem hipster. Hipsterství je příliš mainstream.